Soustava centrálního zásobování teplem bývala většinou používána pouze pro novou výstavbu obytných sídlišť, většinou realizovaných v panelové technologii. Mimo jihočeské obce Zliv nebyla na celém území bývalé ČSSR, použita plošná teplofikace. Připojení malých objektů, zejména rodinných domků, bylo velmi obtížné.

V městech, kde byla'teplárna a využívalo se "zbytkového" tepla z výroby elektroenergie, bylo použití SCZT ekonomicky oprávněné. Vždyť to byla snaha o efektivní využití vyrobené páry, která dala popud pro používání SCZT. V pozdější době se však staly SCZT jediným možným řešením k zajištění tepla pro vytápění a tak jeho potřeba začala převyšovat potřebu pro výrobu elektroenergie.

V menších obcích, kde nebyl žádný stávající zdroj ze "zbylým" teplem, se musel pro každou nově vzniklou SCZT realizovat samostatný zdroj, převážně pro spalování pevných paliv. Použití SCZT bylo tedy více účelovým řešením, než řešením ekonomickým.

 

Dnes lze odpovědně konstatovat, že ve většině nebylo použití SCZT vyvoláno existencí stávajícího zdroje s použitelnou kapacitou, ale typizací bytové výstavby. Panelové domy, převážně používané v bytové výstavbě, nebyly totiž řešeny pro použití lokálních zdrojů tepla.

V žádném případě nebyla SCZT, vyvolána potřebou ekonomického využití odpadního tepla, vzniklého ekologickou likvidací pevného odpadu.

 

V dnešní době však začínají platit jiná pravidla. Mění se majetkové poměry v bytovém hospodářství, mění se i technologie výstavby všech druhů objektů.

Dalo by se tedy kalkulovat s tím, že SCZT nemají již své uplatnění, což by však bylo kalkulací mylnou. Soustavy CZT sice ztratí své prioritní postavení, ale zůstanou stále jedním z účinných způsobů pro zásobování teplem a to nejméně ze tří důvodů.

 

1.)     V mnoha případech mají stávající SCZT své ekonomické opodstatnění a jejich likvidace přechodem na lokální zdroje by nebyla tedy ekonomickým řešením.

2.)     Pro ekonomické využití některých paliv - zvláště paliv netradičních, je použití SCZT velmi výhodné.

3.)     Začínají platit jiná ekologická pravidla pro likvidaci pevného odpadu. Jednou z možností je i ekologické spalování, jehož výsledkem je poměrně značné množství tepla.

 

Jedním z výhodných paliv je dřevo, přesněji dřevní odpad, který musí zpracovatel ekologicky likvidovat. Něj jednodušším způsobem likvidace je spalování v místě jeho vzniku. Pokud je i následně využito vzniklé teplo, jde o velmi ekonomický a ekologický, způsob likvidace. Dřevozpracující firmy pro svůj provoz totiž teplo potřebují, pokud firma používá sušárny, je jeho potřeba dokonce značná.

Spálením veškerého odpadu však vznikne (a to u většiny firem), více tepla než firma potřebuje. Je tedy možné jeho využití i pro další potřebu. Pro ekonomickou distribuci nepotřebného tepla je ideální pouze SCZT.

Protože zpracovatelské dřevařské firmy jsou po většině dislokovány v menších obcích, postačuje po většině množství dřevního odpadu k vytápění převážného procenta objektů obce.

 

 

 

V obrazové příloze je graficky znázorněna klasická obecní soustava CZT, která vychází z existence dřevozpracující firmy v katastru obce. Znázorněná soustava CZT odpovídá všem současným evropským zvyklostem.

 

Jejím základem je středotlaká parní kotelna pro spalování dřevního odpadu, která je majetkem pilařské firmy. Parní medium je zvoleno z důvodů technologické potřeby firmy.

Součástí provozu kotelny je i výměníková stanice pára-voda, kde je středotlaká pára transformována na topnou vodu o teplotě max. 110°C.

 

Pára o přetlaku do 0,8 MPa a teploty do 170°C, je vedena do výrobních objektů. Topná voda o přetlaku do 0,6 MPa a teploty max. 110°C je pak rozvedena samostatnou distribuční sítí pro potřebu obce.

Pro obě media je použito předizolované potrubí, uložené buď pod terén (v převážném rozsahu), nebo i nad terénem. Při podzemním uložení nebude použito klasického železobetonového kanálu.

 

Na vnější teplovodní síť SCZT, budou napojeny jednotlivé objekty obce a to pomocí tlakově závislých předávacích stanic.

Jednotlivé stanice zajišťují teplotní a tlakovou regulaci vstupního media na požadované parametry, pokud je požadována dodávka TUV, tak její lokální ohřev a přesné měření (včetně sumarizace) odebraného tepla.

Stanice pracují v plně automatickém provozu, který je monitorován a případně korigován z centrálního velínu a to pomocí dispečerské sítě.

 

Řídící velín je součástí zdroje. Dispečerská sít umožní nejen řízení a monitorování provozu, ale i přenos hodnot naměřené spotřeby tepla z jednotlivých objektů a jejich registrací v centrálním počítači.

Dispečerský (centrální) počítač registruje a archivuje, hlavní parametry media.

 

Obecní soustava CZT je tedy souborem následných samostatných provozních jednotek a to :

CENTRÁLNÍHO ZDROJE - DISTRIBUČNÍ SÍTĚ - PŘEDÁVACÍCH STANIC - DISPEČERSKÉ ŘÍDÍCÍ SÍTĚ.