CO JE SOUSTAVA CENTRÁLNÍHO
ZÁSOBOVANÍ TEPLEM.
I. Základní údaje.
Podle technické definice je
soustavou centrálního zásobování teplem (dále pouze SCZT) zařízení, ve které je
zajišťováno teplo pro více objektů v jednom centrálním zdroji a pomocí
distribuční sítě je pak dopravováno do jednotlivých objektů. Protože tato síť
dopravuje první medium (primerní), nazýváme ji sítí primární.
Podle dopravovaného media je distribuční síť buď parní (parovod), nebo vodní
(horkovod, teplovod).
Topné
medium, které je zajišťováno v centrálním zdroji, může mít parametry, které:
-
umožňují jeho přímé použití pro jednotlivé
objekty
-
neumožňují jeho přímé použití a primerní medium musí být přetransformováno na potřebné
parametry.
Transformace primerního media se provádí
v předávacích (výměníkových) stanicích, které mohou být buď:
-
objektové, slouží tedy pro objekt ve kterém jsou
umístěny
-
okrskové, slouží pro více objektů.
Okrskové předávací stanice jsou umísťovány buď do jednoho ze
zásobovaných objektů, nebo do objektu samostatného. Pro následnou dopravu
transformovaného media do místa spotřeby musí být zřízena vlastní distribuční síť.
Protože dopravuje až druhé medium (sekunderní) ,
nazýváme jí sítí sekunderní.
Technická praxe zná a používá dva druhy soustav centrálního
zásobování teplem.
-
jednomediální, kdy je z centrálního zdroje rozvedeno pomocí primerní sítě přímo do objektů spotřeby.
-
dvoumediální,
kdy je medium z centrálního zdroje rozváděno pomocí primerní
sítě pouze do výměníkových stanic a odkud je po, potřebné transformaci dopravováno
pomocí sekunderní sítě do jednotlivých objektů.
II. Z historie soustav centrálního zásobováni teplem.
Vznik
SCZT možno datovat již před druhou světovou válku, tenkrát byl tento způsob
nazýván "dálkovým vytápěním". Zdrojem byl kotel parní elektrárny.
Využít parního media i pro vytápěcí účely, bylo tenkrát vedeno, snahou za účinnější využití vyrobené páry.
Myšlenka bezobslužného vytápění, jako
vytápění budoucnosti, vznikla až začátkem padesátých let. Tehdy začínají
vznikat prvá sídliště bytových domů a k jejich vytápění se na místo lokálních
zdrojů (ať domovních kotelen či kamen v každé obytné místnosti), začíná
používat prvních SCZT.
Šlo o malé skupiny několika domů,
pro které byla realizována jedna společná (bloková) kotelna a příslušná
teplovodní, distribuční síť.
Ve městech, kde byla v provozu
parní elektrárna, se začíná využívat v daleko větším množství vyrobené páry i pro
vytápění objektů. Vznikají prvé teplárny a prvé městské parní sítě.
Kompletní bytová výstavba která se
začíná uplatňovat začátkem šedesátých let., zná už pouze jeden způsob zásobení
objektů teplem, tím je SCZT.
Pro zajištění potřebného množství
tepla se rozšiřovaly teplárenské zdroje, rozšiřovala se i tepelná přenosová
síť. Na místo blokových kotelen ve kterých se spalovalo pevné palivo (převážně
hnědé uhlí), se začínají realizovat okrskové kotelny pro spalování olejů,
později zemního plynu.
III. Současný stav centrálního zásobovaní teplem.
V
současné době je v naší republice zásobováno poměrně velké procento objektů
teplem pomocí SCZT. I když má teplofikační způsob celou řadu dosti závažných
nedostatků, není možné opomenout i jeho bezesporné výhody. Ty jsou v podstatě
dvě a to :
-
pouze pomocí SCZT lze využít alespoň části
tepla, kterého již nelze použít pro výrobu elektroenergie
-
pomocí SCZT lze velmi účinně využít netradičníchpaliv, což platí zejména pro
jednomediální soustavy
Že systém zásobování teplem z
centrálních zdrojů je systémem energeticky účinným a dobře ekologicky ošetřený,
svědčí i poměrně rozsáhlé soustavy v jiných evropských zemích (zejména Dánsko a
Švédsko). Zde je právě využíváno dvou výše uvedených výhod.