Podle technické definice je soustavou centrálního zásobování teplem (dále pouze SCZT) zařízení, ve které je zajišťováno teplo pro více objektů v jednom centrálním zdroji a pomocí distribuční sítě je pak dopravováno do jednotlivých objektů. Protože tato síť dopravuje první medium (primerní), nazýváme ji sítí primární. Podle dopravovaného media je distribuční síť buď parní (parovod), nebo vodní (horkovod, teplovod).

 

Topné medium, které je zajišťováno v centrálním zdroji, může mít parametry, které:

-          umožňují jeho přímé použití pro jednotlivé objekty

-          neumožňují jeho přímé použití a primerní medium musí být přetransformováno na potřebné parametry.

 

Transformace primerního media se provádí v předávacích (výměníkových) stanicích, které mohou být buď:

-          objektové, slouží tedy pro objekt ve kterém jsou umístěny

-          okrskové, slouží pro více objektů.

 

Okrskové předávací stanice jsou umísťovány buď do jednoho ze zásobovaných objektů, nebo do objektu samostatného. Pro následnou dopravu transformovaného media do místa spotřeby musí být zřízena vlastní distribuční síť. Protože dopravuje až druhé medium (sekunderní) , nazýváme jí sítí sekunderní.

 

Technická praxe zná a používá dva druhy soustav centrálního zásobování teplem.

-          jednomediální, kdy je z centrálního zdroje rozvedeno pomocí primerní sítě přímo do objektů spotřeby.

-          dvoumediální, kdy je medium z centrálního zdroje rozváděno po­mocí primerní sítě pouze do výměníkových stanic a odkud je po, potřebné transformaci dopravováno pomocí sekunderní sítě do jednotlivých objektů.

 

 

 

Vznik SCZT možno datovat již před druhou světovou válku, tenkrát byl tento způsob nazýván "dálkovým vytápěním". Zdrojem byl kotel parní elektrárny. Využít parního media i pro vytápěcí účely, bylo tenkrát vedeno, snahou za účinnější využití vyrobené páry.

Myšlenka bezobslužného vytápění, jako vytápění budoucnosti, vznikla až začátkem padesátých let. Tehdy začínají vznikat prvá sídliště bytových domů a k jejich vytápění se na místo lokálních zdrojů (ať domovních kotelen či kamen v každé obytné místnosti), začíná používat prvních SCZT.

Šlo o malé skupiny několika domů, pro které byla realizována jedna společná (bloková) kotelna a příslušná teplovodní, distribuční síť.

Ve městech, kde byla v provozu parní elektrárna, se začíná využívat v daleko větším množství vyrobené páry i pro vytápění objektů. Vznikají prvé teplárny a prvé městské parní sítě.

Kompletní bytová výstavba která se začíná uplatňovat začátkem šedesátých let., zná už pouze jeden způsob zásobení objektů teplem, tím je SCZT.

Pro zajištění potřebného množství tepla se rozšiřovaly teplárenské zdroje, rozšiřovala se i tepelná přenosová síť. Na místo blokových kotelen ve kterých se spalovalo pevné palivo (převážně hnědé uhlí), se začínají realizovat okrskové kotelny pro spalování olejů, později zemního plynu.

 

 

 

V současné době je v naší republice zásobováno poměrně velké procento objektů teplem pomocí SCZT. I když má teplofikační způsob celou řadu dosti závažných nedostatků, není možné opomenout i jeho bezesporné výhody. Ty jsou v podstatě dvě a to :

-          pouze pomocí SCZT lze využít alespoň části tepla, kterého již nelze použít pro výrobu elektroenergie

-          pomocí SCZT lze velmi účinně využít netradičníchpaliv, což platí zejména pro jednomediální soustavy

 

Že systém zásobování teplem z centrálních zdrojů je systémem energeticky účinným a dobře ekologicky ošetřený, svědčí i poměrně rozsáhlé soustavy v jiných evropských zemích (zejména Dánsko a Švédsko). Zde je právě využíváno dvou výše uvedených výhod.